Zní to fakt zvláštně, že? Něco jako jít v topánkoch Lui Vuitonových a u toho dlabat řízek v chlebu. No jo…, ale zdání klame a já vám řeknem proč.

Nebudeme si nic nalhávat, Chorvatsko znám z klasických dovolených s rodiči a nikdy jsem si ho úplně neoblíbil.

Ono se taky není čemu divit, už jen vzpomínka toho, jak sedím 10 hodin na zadní sedačce jako malý čolek zmáčknutý mezi mámou a dětskou sedačkou ségry v absolutní hybernaci s obří zásobou vajec, piv, rajčat, koření a lančmítu v kufru auta je děsivá jen si na to vzpomenu.

Následný příjezd na Makarskou a týdenní nuda na oblázkové pláži, kde se vylodilo invazní vojsko českých dovolenkářů. Ani tu zmrzlinu mi nedokázal nikdo prodat bez vtipu, však to znáte.

Leč!

Ikdyž má cesta na první dovolenou s přítelkyní začala podobně (dlouhá jízda autem) a následný problém na hranicích, protože jsem si zapoměl doklady, tak všechno ostatní bylo jenom boží.

Příjezd do Mariny, rychlé pivo a nástup na jachtu s partou kamarádů. Panák na kuráž a vyplouváme.

Vypluli jsme! Co teď?

Nadité pláže mizí z obzoru a my se dostáváme na otevřené moře. Co vlastně budeme celou dobu dělat? Odpověď přichází hned – cokoliv budeme chtít.

Objevování opuštěných ostrovů, potápění v průzračných zátokách, noční chytání ryb, hledání delfínů, grilování na lodi…jakýkoliv šílený nápad je ihned realizován.

Už ta možnost učit se plachtit po moři jen za pomoci větru je úžasná. Máš prostě abolutní volnost ve všech směrech a to je přesně to, co jsem od dovolené potřeboval. Nelíbí se ti zátoka? Nevadí, prostě zvedneš kotvu a odpluješ pryč, však za rohem je dost možná ještě lepší. Najednou na tebe Chorvatsko působí zcela jiným dojmem. Je to vlastně vůbec to Chorvatsko, které znám z dětství? Není. Jde o aktualizovanou verzi Chorvatsko 2.0.

Tenhle způsob dovolené, zdá se mi poněkud šťastným. My tenhle rok jedeme rozhodně znovu a upřímně uznávám, pokud dovolená u moře, tak jedině na jachtě s partou kamarádů.

Honza Sedloň

‍